Hemodialýza

Léčba spočívá v napojení krevního oběhu pacienta na speciální přístroj (umělou ledvinu) pomocí mimotělního krevního oběhu, ve kterém je krev očišťována ve speciálním filtru od toxických odpadových látek a přebytečné vody a po očištění se vrací zpět do cévního řečiště. Variantou této metody, vhodnou pro některé pacienty, je hemodiafiltrace, která k očištění krve používá více propustné filtry a následná ztráta tekutin je doplněna náhradním roztokem. Mimotělní krevní oběh je složen z dialyzačních jehel nebo cévního katetru, hadiček mimotělního krevního systému a vlastního filtru (dialyzátoru). V případě, že má pacient vytvořen cévní zkrat (arteriovenozní - AV shunt nebo také AV fistuli), je napojení provedeno pomocí speciálních jehel, které sestra zavede při každé dialýze do tohoto zkratu. Pokud tento zkrat není vytvořen, je napojení provedeno pomocí speciálního katetru, který zavádí lékař do centrálního žilního systému většinou v oblasti krčních žil. Napojení pacienta na přístroj vyžaduje obvykle použití léků zabraňujících srážení krve. Dobu trvání a častost dialyzačního výkonu určí ošetřující lékař na základě celkového zdravotního stavu pacienta a na základě kontrolních laboratorních vyšetření hodnotících adekvátnost dialyzační léčby. Obvykle jsou pacienti dialyzována s frekvencí 3-krát týdně a výkon trvá minimálně 4 hodiny.